Povaha
POVAHA
Zdroj : webfordog.cz
U některých lidí vzbuzuje bulteriér strach a obavy, prohloubené negativní kampaní v médiích a opakovaným odkazováním na jeho původní využití v aréně. Patří bohužel mezi psí plemena, která mají kromě skalních obdivovatelů rovněž řadu odpůrců.
Jako důsledek jedinečně kombinovaného odkazu buldočích a teriéřích předků koluje tomuto psímu dobrodruhovi v žilách pestrý koktejl těch nejlepších psích vlastností, stejně jako drobná špetka nešvarů, typických pro výchozí plemena. Pravý bulteriér je tedy zdravě sebevědomý, otevřený, odvážný, bystrý a zvídavý. Stejně jako buldok je to silák, který si čas od času i rád zalenoší. Zároveň je mu vlastní horlivost, ostražitost, velká touha po akci a tvrdohlavost hodná pravého teriéra.
Vůči svému pánovi bývá bulík zpravidla nesmírně oddaný. Špatně snáší odloučení od své rodiny. Je všestranným společníkem, ale nejraději má, když se něco děje. Z velké nudy si dokáže najít vlastní zábavu a má sklony k destruktivnímu chování. Je velmi hravý a přátelský k dětem, menším však může při hře nechtěně ublížit vzhledem ke své robustní konstituci, "vlastní" děti může mít tendenci chránit před cizími, pokud má pocit, že jsou v nebezpečí. Proto by měl jakýkoliv jeho kontakt s dětmi být vždy bedlivě monitorován dospělou osobou, kterou pes respektuje.
Co se týče vztahu zástupců tohoto plemene k ostatním psům a jiným zvířatům, poměrně rozšířená představa bulteriéra jako psa lačnícího nedočkavě po boji je mylná. Dobře vychovaný a socializovaný bulteriér nemá zapotřebí samovolně napadat jiné psy. Obecně se ale nedoporučuje chov dvou jedinců stejného pohlaví. Je-li bulteriér vyprovokován ke rvačce, dokáže být drsným protivníkem s neúprosným skusem čelistí a velkou touhou po přemožení protivníka, která je dána jeho vrozenou soutěživostí. Navíc má schopnost dobře snášet vlastní bolest.
Důsledný výcvik je naprostou nezbytností pro zajištění perfektní ovladatelnosti psa i v takové situaci, kdy bude čelit lákavé výzvě.
Typy agresivity:
1. Strachová
2. Smečková
3. Obranná
4. Individuální
5. Inbreední
Nebezpečnější jsou rvačky mezi fenami, tam může vzniknout boj na život a na smrt.
Napadne li pes příslušníka jiného druhu, je účelem "vyřazení" potravního konkurenta, nebo ulovení kořisti. Pes svou oběť chce usmrtit. Jedná se o pudovou záležitost. Pes je šelma a lov je jeho přirozeností, proto je ve psech pevně zakořeněn. Samozřejmě existují různá plemena, která mají méně, nebo více lovecké pudy vyvinuté. Včasným sžíváním s jinými zvířaty lze tyto pudy u některých psů potlačit.